Hrstka chotěbořských orienťáků doplněných o realizační tým vyrazila za hranice na šestidenní závody v Tyrolsku, které byly rozděleny na italskou a rakouskou část. Italská část měla centrum v horské vesničce Deutschnofen. Závody zahajoval sprint pro závodníky elitních kategorií, kde se Kamča prosadila na stupně vítězů a odnesla si jedno plato jogurtů, jablek a kolo sýra. Úvodní dvě etapy se uskutečnily na úpatí skalního masivu Latemar v prostoru území chráněného UNESCO. Někteří z nás se při závodě proběhli i po sněhovém poli v 2000m n.m. Na mapě první etapy bylo více než čtyři tisíce skalek. Skalky jsme si ale více proběhali při middlu v druhé etapě a průměry na kilometr tomu odpovídaly. Třetí etapa se přestěhovala k centru závodu a les už mnohem více připomínal české terény, ale i tak se nechal nejeden z nás nachytat. Po italské části následovaly dva dny volna, které jsme využili výlety v Dolomitech a podívali se i na třítisícovku Piz Boe. Čtvrtá a pátá etapa nás zavedla k hoře Serles do výšky 1600m n.m., kde jsme běhali po pastvinách. Největší atrakce těchto dvou etap bylo sjíždění 600 výškových metrů (místo lanovky) k parkovišti ve vozíčku na tobogánu. Poslední etapa byla pro elitní kategorie mistrostvím Rakouska na klasické trati, stavitel ale nešetřil ani ostatní kategorie. Etapa se konala v okolí malebného Obernberger see opět s velkým množstvím skalních útvarů, které zamotaly hlavu nejednomu z nás. Z výsledků: Hubánek si pěkně rozběhl M21 long, kdy byl v první etapě třetí, celkově dosáhl na velkou bednu a skončil šestý. Martin v té samé kategorii doběhl na 11. místě, když ho ve čtvrté etapě vyšvihl Švihák. Karlos se zlomeným malíčkem doběhl 16. v M21 short. Kamča celkově nebodovala (její kaskadérka vyběhla narozdíl od Šviháka Kamče disk), výborně se jí ale podařila poslední etapa, kdy skončila šestá. Lenka skončila devátá v W21 long. Výsledky, informace a v brzké době snad i odkaz na mapy najdete na stránce závodu, na nějaké fotky se můžete mrknout tady.




